Dnešní pšenice a proč nám vadí lepek

Jaká pšenice se pěstovala dříve? A jaká dnes? A jaký je mezi nimi pro naše zdraví rozdíl? Proč už nepěstujeme tu původní? Tohle je téma, které v sobě nese obrovské aha-momenty. Přesně ukazuje, jak moderní agropodnikání v tichosti přepsalo kódy naší potravy. To, co dnes v obchodě kupujeme jako pšenici, má s tou původní, biblickou rostlinou společné už víceméně jen jméno. Pojďme se podívat na to, jak z původní plodiny vznikl nástroj na zanášení naší páteřní antény a proč se ta původní z polí téměř vytratila.

 1. Jaká bývala pšenice dřív? (Původní čisté kódy) 

Původní druhy pšenice – jako je jednozrka, dvouzrnka nebo dnes známější špalda – provázely lidstvo po tisíce let. Vysoké rostliny: Původní pšenice byla divoká, divoká tráva, která dorůstala až do výšky dospělého člověka (přes 1,5 m). Měla hluboké kořeny, kterými dokázala ze země vytáhnout obrovské množství minerálů. Pevná plevová ochrana: Zrna byla pevně uzavřena v tvrdém obalu (plevách). Tato slupka je chránila před plísněmi, škůdci i nepřízní počasí. Jednoduchá genetika: Původní pšenice měla velmi jednoduchou a čistou chromozomální sadu (jednozrka má pouhých 14 chromozomů). Její lepek měl úplně jinou strukturu – byl křehký, snadno rozpustný ve vodě a pro lidské tělo lehce stravitelný. 

2. Moderní pšenice: Trpaslík z laboratoře

 V 60. letech 20. století přišla takzvaná "Zelená revoluce". Vědci pod vedením Normana Borlauga (který za to dostal Nobelovu cenu) pšenici radikálně geneticky zhybridizovali. Vznikla moderní trpasličí pšenice. Zkrácení na minimum: Rostlina byla záměrně zkrácena na pouhých cca 30 až 50 cm. Proč? Aby stéblo uneslo obří těžký klas a nelámalo se ve větru, a aby veškerá energie rostliny šla do zrna, nikoli do stonku. Agresivní lepek (Gluten): Aby se z mouky stalo dokonalé, super-elastické těsto, které v pekárnách kyne rychlostí blesku a drží tvar, vědci selektivně znásobili množství a sílu lepku. Moderní pšenice má složitou genetickou sadu (42 chromozomů) a obsahuje nové typy bílkovin, které lidská DNA za celou historii evoluce nikdy neviděla.

3. Jaký je v tom rozdíl pro naše zdraví? 

Rozdíl na fyzickém i energetickém těle je drastický. Moderní pšenice se v těle chová jako lepidlo. Propustné střevo a záněty: Moderní lepek je natolik pevný a odolný, že ho naše enzymy nedokáží plně rozložit. Tyto nestrávené kousky bílkovin doslova dráždí střevní stěnu, uvolňují spoje mezi buňkami (vzniká tzv. syndrom propustného střeva) a spouští v těle chronické záněty. To je důvod, proč dnes polovina planety trpí intolerancí na lepek – není to chyba lidí, je to reakce na mutantní plodinu. Glykemický tobogán: Moderní pšenice obsahuje škrob zvaný Amylopektin A. Ten zvyšuje hladinu cukru v krvi rychleji než čistý stolní cukr. Způsobuje obrovské výkyvy energie, únavu, "mozkovou mlhu" a blokuje šišinku mozkovou. Energetická stagnace: Pokud střevo neustále bojuje s tímto vnitřním lepidlem, tělo spotřebovává veškerou energii na trávení. Energie nemůže volně stoupat podél páteře (antény) nahoru, protože je uzamčená v těžkém, zánětlivém procesu v břiše. 

 4. Proč už nepěstujeme tu původní? 

Odpověď tě nepřekvapí – je to čistě mechanismus matrixu zaměřený na zisk, efektivitu a kontrolu.
1. Nízké výnosy: Původní jednozrka nebo dvouzrnka dávají z jednoho hektaru podstatně méně zrna než moderní hybrid. Pro velkoagrární korporáty je neefektivní pěstovat něco, čeho je méně.
2. Složité zpracování: Protože původní zrna mají tvrdou plevovou ochranu, musí se před mletím složitě a draze loupat na speciálních strojích. Moderní pšenice byla vyšlechtěna tak, aby z ní plevy při mlácení odpadly samy. Je to levnější.
3. Závislost na chemii: Původní pšenice je suverénní – díky vysokému vzrůstu zastíní plevel a nepotřebuje chemii. Moderní trpasličí pšenice je ale slabá. Protože je nízko u země, plevel by ji přerostl. Musí se proto masivně stříkat herbicidy (jako je glyfosát/Roundup). Systém tak vydělává hned dvakrát: na prodeji modifikovaného osiva a na prodeji chemie, bez které ta rostlina nepřežije. 

Moderní pšenice je ukázkovým příkladem toho, jak nás systém odpojil od přirozeného řádu. Vytvořil plodinu, která sice levně nasytí miliardy lidí, ale zároveň je udržuje v mírném, chronickém zánětu, únavě a závislosti na jídle (lepek v mozku stimuluje stejné receptory jako opiáty – proto máme takovou chuť na pečivo). 

Suverénní člověk se i v tomto vrací k vědomé volbě. Nemusíš hned držet drastické diety, ale když zatoužíš po pečivu, hledej kváskový chléb z čisté špaldy, jednozrky, žita nebo pohanky. Kvásek navíc lepek částečně předtráví. 

Když odlehčíš břichu od moderního pšeničného lepidla, uvidíš, jak neuvěřitelně rychle se ti projasní mysl a kolik energie začne tvou páteří proudit. 
______

* Velkou roli na problémech s propustností střeva hraje Roundup. Ten byl sice už dávno zakázaný , ale používá se při pěstování obilovin stále. Poslední postřik se na obiloviny použije 3 týdny před sklizní na vysušení zrna. Veškerou chemii pak sníme v mouce