Kdo má v Česku reálnou exekutivní moc? Vláda nebo nevolení úředníci na ministerstvech?

Tak prý máme dva premiéry a ve skutečnosti žádného. Jeden je v demisi, druhý zatím nemá komu premiérovat. Jak je možné, že vše funguje dál, jako by se nic nedělo? A fungovalo by to dál další skoro 4 roky, kdyby u toho zůstala? Vysvětlení je v tomto článku. Porozumí mu i děti na druhém stupni. Tak jim ho ukažte.

Co říkají učebnice a jak to je ve skutečnosti

V učebnicích se píše, že stát řídí vláda. Ministři rozhodují, jaké zákony se budou připravovat, co se změní a jaké věci jsou pro stát důležité. Vláda je volená nepřímo – lidé zvolí poslance a ti pak rozhodnou, kdo bude ministrem. Tak to je napsáno v ústavě.

V praxi to ale funguje jinak. Ministři se mění po volbách, často po čtyřech letech, někdy i dřív. Na ministerstvech ale pracují tisíce úředníků, kteří tam jsou mnohem déle než ministři. Jejich práce pokračuje pořád, bez ohledu na to, kdo zrovna vyhraje volby. Díky tomu se ve státě nezastaví výplaty, zdravotnictví, policie, doprava ani další důležité věci.

Proč mají úředníci tak velký vliv

Úředníci znají svou práci do detailu, protože u ní zůstávají mnoho let. Když přijde nový ministr, často se musí věci teprve naučit. Nezná historii problémů, neví o všech zákonech a nemá čas pročíst tisíce stran pravidel. Proto je závislý na tom, co mu úředníci řeknou a připraví.

To znamená, že úředníci mají velkou moc. Nevolí je lidé, ale přesto rozhodují o spoustě věcí. Někdy určují, co ministr vůbec vidí na svém stole. Můžou tak ovlivnit, co se bude řešit a co ne. V praxi to často oni navrhují řešení a ministr je už jen potvrdí.

Proč to tak není úplně špatně

Možná to zní, jako že úředníci vládnou místo vlády. Ale bez nich by stát nefungoval. Kdyby se po každých volbách vyměnili všichni zaměstnanci ministerstev, byla by to katastrofa. Nikdo by nevěděl, jak co dělat, systémy by se hroutily a všechno by se neustále začínalo od začátku.

Úředníci zajišťují stabilitu. Díky nim funguje stát i během voleb, krizí nebo výměn vlády. Jsou takovou "pamětí státu" – vědí, jak věci fungovaly dřív, a dokážou to předat dál.

V čem je problém

Problém je, že úředníci mají moc, ale nejsou voleni. To znamená, že lidé si je nevybrali. Navíc o jejich práci není skoro nic vidět, protože spousta věcí se rozhoduje uvnitř úřadů, v papírech a interních dokumentech. To může vytvářet pocit, že stát není úplně řízený volenými politiky, ale někým v pozadí.

Ministři sice mají pravomoci a můžou rozhodovat o směru politiky, ale často naráží na to, že změnit něco rychle je těžké. Úřady mají svou vlastní logiku, zvyky a postupy, které se mění jen pomalu.

Jak to tedy shrnout

Vláda dává státu směr a má poslední slovo. Úředníci se starají o to, aby stát běžel každý den a nezastavil se. Ve skutečnosti se moc mezi nimi dělí. Ministři určují, kam se pojede, a úředníci rozhodují o tom, jak rychle, kudy a jestli to vůbec půjde.

Je to zvláštní kombinace: bez úředníků by stát nefungoval, ale když jsou příliš silní, může být těžké cokoliv změnit. Demokratická kontrola proto spočívá v tom, aby politici byli kompetentní, úředníci profesionální a společnost měla do jejich práce nějaký přehled.

Jaroslav Kulhavý