Na pokraji neviditelné války. Blízký východ málem explodoval a OSN tomu bezmocně přihlíží

Blízký východ se v posledních dnech ocitl na pokraji regionální katastrofy, když americké údery na íránská jaderná zařízení vyvolaly řetězec událostí, které mohly vést k širokému konfliktu s nepředvídatelnými důsledky. Přestože bylo vyhlášeno příměří, nové informace o skutečné efektivitě amerických úderů a vnitropolitické krizi v USA ukazují, že region zůstává na velmi tenké hranici mezi mírem a válkou.

Vojenská eskalace, skutečné výsledky

Americký prezident Donald Trump v sobotu večer oznámil provedení úderů na tři íránská jaderná zařízení - Fordow, Natanz a Isfahan. Operace zahrnovala nasazení šesti bombardérů B-2 a ponorkových střel s plochou dráhou letu, což představovalo největší americkou vojenskou akci proti Íránu za poslední desetiletí.

Íránská reakce byla swift a rozhodná - země vypálila rakety na americkou leteckou základnu v Kataru, čímž ukázala svou připravenost k odvetnému útoku. Ačkoli nedošlo k obětem na životech, symbolická hodnota útoku byla zřejmá: Írán je připraven čelit vojenské agresi vojenskou odpovědí.

Nové zpravodajské analýzy však odhalily, že americké údery nedosáhly svých primárních cílů. Podle předběžného hodnocení Agentury pro obranné zpravodajství (DIA) se dopad úderů omezil z velké části na nadzemní stavby, zatímco klíčové podzemní centrifugy a zásoby obohaceného uranu zůstaly neporušené. Íránský jaderný program byl pouze o několik měsíců zpožděn, nikoli zničen, jak opakovaně tvrdil prezident Trump.

Vnitropolitická krize USA: Rozštěpení republikánů

Jedním z nejméně čekaných důsledků konfliktu je vnitropolitický rozkol v republikánské straně. Trumpova rozhodnutí bombardovat íránská zařízení vyvolala ostrou kritiku ze strany jeho vlastních podporovatelů z MAGA hnutí, kteří prezidenta obvinili ze zrady základních principů odporu proti válkám na Blízkém východě.

Tato kritika přiměla Trumpa k dramatické změně postoje. Prezident začal veřejně kritizovat Izrael za porušování příměří a dokonce použil vulgární výrazy při popisu situace na Blízkém východě. Podle zdrojů Trump během telefonního rozhovoru zvýšil na izraelského premiéra Netanjahua hlas a požadoval okamžité zastavení útoků na Írán.

Nejasné příměří 

Trumpovo oznámení příměří v pondělí večer vzbudilo více otázek než odpovědí. Prezident označil konflikt za ukončenou "12denní válku", avšak reakce ze strany Íránu a Izraele byly rozporuplné. Íránský ministr zahraničí Sayed Abbas Araghchi nejprve popřel existenci jakékoli dohody, zatímco izraelské zdroje hovořily o pokračování operací.

Situace se stala ještě více komplikovanou, když íránská státní média v úterý nad ránem oznámila, že bylo "na nepřítele uvaleno příměří", aniž by specifikovala podmínky nebo časový rámec. Tato rozporuplná vyjádření naznačují, že příměří může být spíše taktickým manévrem než skutečným řešením základních sporů.

Selhání západní vojenské strategie 

Neúspěch amerických úderů má dalekosáhlé důsledky pro regionální dynamiku. Izrael, který doufal ve svržení íránského režimu, se nyní ocitá v obtížné pozici. Netanjahu sice veřejně prohlašuje vítězství a tvrdí, že "zlikvidoval íránský jaderný projekt", ale zpravodajské zdroje potvrzují, že centrifugy ve Fordow nadále běží na záložní generátory.

Pro Írán představuje tato situace strategické vítězství. Země odolala kombinované agresi USA a Izraele, zatímco její jaderná infrastruktura zůstala z velké části nedotčena. Krátký dvanáctidenní konflikt neměl dostatečný čas na vyvolání vnitřních nepokojů, které by mohly ohrozit stabilitu režimu.

Strukturální problémy a jejich přetrvávání

Současná krize odhalila hluboké strukturální problémy regionální bezpečnostní architektury. Absence efektivních komunikačních kanálů mezi hlavními aktéry, nedostatek důvěry a vzájemné obviňování vytváří prostředí, kde i malé incidenty mohou rychle eskalovat do velkých konfliktů.

Íránsko-americké napětí vychází z fundamentálních rozdílů v pohledu na regionální pořádek, jaderný program a roli Íránu v regionálních konfliktech. Tyto rozdíly nebyly současnými událostmi vyřešeny, ale spíše posíleny. Navíc se ukázalo, že ani masivní vojenské akce nejsou schopny rychle dosáhnout politických cílů.

Bezzubá mezinárodní reakce

Mezinárodní společenství sledovalo události s rostoucím znepokojením, ale jeho schopnost efektivně zasáhnout byla paralizovaná. Rada bezpečnosti OSN se nesešla k mimořádnému zasedání, regionální organizace vydaly pouze obecná prohlášení a klíčoví spojenci USA a Íránu zaujali vyčkávací postoj.

Tato pasivita mezinárodního společenství ukazuje na strukturální slabiny současného systému kolektivní bezpečnosti. V době, kdy je rychlá a rozhodná mezinárodní intervence nejpotřebnější, se ukazuje, že současné instituce jsou příliš pomalé a neefektivní.

Současná krize jasně ukázala limity stávajícího mezinárodního systému řešení sporů. OSN jako hlavní garant mezinárodního míru a bezpečnosti selhala v prevenci konfliktu i v jeho rychlém ukončení. Rada bezpečnosti zůstala paralyzována rivalitou velkých mocností, zatímco Valné shromáždění nemělo nástroje k efektivnímu zásahu. Regionální organizace jako Liga arabských států nebo Organizace islámské spolupráce prokázaly podobnou neschopnost koordinované akce. Bilaterální diplomacie, ačkoli důležitá, se ukázala jako nedostatečná pro řešení multilaterálních krizí této složitosti.

Události posledních dnů tak představují varovný signál pro celé mezinárodní společenství. Region s největšími zásobami ropy na světě, klíčovými námořními trasami a jadernými ambicemi několika států se ocitl na pokraji konfliktu, který mohl mít globální důsledky. Mezinárodní společenství má před sebou okno příležitosti, které se však rychle zavírá. Svět se ocitl v situaci, kdy ani nejsilnější země nejsou schopny dosáhnout svých cílů vojenskou silou, zatímco menší aktéři mohou úspěšně odolávat.

Čas na kosmetické opravy vypršel. Svět potřebuje znovuzrozenou OSN, která bude skutečným garantem globální bezpečnosti a stability. Současná krize na Blízkém východě, s jejími neočekávanými zvraty a selháními, je možná posledním varováním před katastrofou, které si mezinárodní společenství nemůže dovolit ignorovat.

Jaroslav Kulhavý