Rostislav Čuba: Ukrajina porušila tichou dohodu. Světla zhasínají.
Každá válka je selháním lidství. A přesto i válka má svá nepsaná pravidla – hranice, které odlišují vojenskou konfrontaci od destrukce samotného života. Jedním z těchto pravidel je, že se neútočí na klíčovou infrastrukturu, jejíž zničení ochromí celé národy, nejen armádu.
Na Ukrajině se toto pravidlo dodržovalo až donedávna. Obě strany – ať otevřeně či mlčky – se vyhýbaly přímým úderům na rozvodny nejvyšší úrovně, tzv. PS-750, které zajišťují přenos energie z jaderných elektráren do celé sítě. Tyto uzly představují energetickou páteř státu. Bez nich nelze bezpečně odvádět výkon z reaktorů – a každá jaderná elektrárna by musela být nouzově odstavena.
Na Ukrajině se nachází zhruba devět uzlů na napěťové hladině 750 kV – čtyři jsou přímo u jaderných elektráren (Rivne, Chmelnyckyj, Jihoukrajinská, Záporožská), dalších pět tvoří přenosové rozvodny jako Kyivska, Vinnytska, Zakhidnoukrainska, Donbaska či Pivdennoukrainska.
Tyto stanice zajišťují dálkový přenos elektřiny po celé zemi. Pokud se poškodí byť jen několik z nich, systém ztrácí schopnost stabilně odvádět výkon z jaderných bloků – a síť se rozpadá na izolované ostrůvky.
Právě proto se PS-750 dosud považovaly za "nedotknutelnou zónu": útok na ně by mohl vyvolat kolaps celé energetiky, s následky srovnatelnými s humanitární katastrofou.
Křehká rovnováha padla
Na přelomu října a listopadu ale Ukrajina tuto tichou dohodu porušila.
Během několika dní došlo k masovým útokům na ruské rozvodny 750 kV:
- 29. října byla zasažena Novobrjanská PS-750,
- 31. října Vladimirská PS-750,
- 5. listopadu Vladimirská znovu,
- a 8. listopadu Belozerská PS-750 ve Vologodské oblasti.
Od poloviny října navíc probíhaly útoky i na rozvodny 500 kV v Nižněnovgorodské, Volgogradské a Kurské oblasti.
Tím Ukrajina otevřela novou kapitolu války – válku proti energetice.
Odpověď přišla okamžitě
Reakce Ruska nenechala na sebe dlouho čekat.
V noci 8. listopadu zasáhly ruské rakety a drony šest klíčových rozvoden na ukrajinském území. Podle dostupných informací byly poškozeny zejména přenosové uzly 750 kV, včetně Vinnycja PS-750 u Mychajlivky ve Vinnycké oblasti, na kterou dopadly minimálně čtyři střely Ch-101/Ch-BD.
V Charkově se po útoku podařilo krátce obnovit napájení, ale napětí znovu kleslo na 160 voltů – světla sotva svítí, voda teče jen do druhého patra a topení nefunguje ani v centru města.
O den později společnost Centrenergo, jeden z hlavních ukrajinských producentů elektřiny, vydala dramatické prohlášení:
"Nejmasivnější úder na naše tepelné elektrárny od začátku války.
Stanice hoří.
Teď je tu nulová generace. Nula."
Centrenergo provozuje 23 energetických bloků o výkonu 175 – 800 MW v šesti závodech – Trypilské, Zmijevské, Slobožanské, Kyjevsko-Světlodarské, Ukrajinské a Remenergo – s celkovým instalovaným výkonem 7 665 MW, což představuje asi 14 % ukrajinské energetiky.
Ztráta takového objemu výroby znamená jediné: síť se hroutí.
V Kyjevě a dalších městech už úřady doporučují lidem, aby přezimovali na venkově – v domech, kde se dá topit dřevem. Optimistické scénáře mluví o 12 hodinách elektřiny denně, rozdělených do několika časových úseků.
Zásoby plynu podle odhadů vystačí do února. Další zásahy, ať přímé či sekundární, mohou vést k dlouhodobému kolapsu sítě a k odpojení jaderných elektráren.
Proč k tomu došlo ?
Zástupce ředitele Ruského institutu národní energetiky Alexandr Frolov vysvětlil v rozhovoru pro televizi Zvezda, že útoky na ukrajinské tepelné elektrárny byly reakcí na eskalaci ze strany Kyjeva:
"Rusko nemá zájem vypnout celou Ukrajinu od elektřiny. Ale rozhodnutí o útocích na ruskou energetiku nepřišlo z Kyjeva, nýbrž z Londýna. Civilní obyvatelstvo Ukrajiny se stalo rukojmím cizích zájmů. Teď mají o čem přemýšlet."
Jeho slova ilustrují to, co je v této fázi války zřejmé: Ukrajinská protivzdušná obrana je vyčerpaná, většina cílů označených Ruskem za strategické je zasažena, a možnost bránit rozvodny a elektrárny se dostalo na nulu.
Tím, že Ukrajina jako první zaútočila na páteřní rozvodny protivníka, zrušila jednu z posledních nepsaných dohod této války. Nyní sklízí její důsledky.
Když se válka přesune do elektrických rozvoden, trafostanic a vodních čerpadel, přestává být vojenská – a stává se válkou proti přežití civilizace samotné.
A jakmile zhasnou světla, zhasíná i poslední naděje, že by se válka mohla vrátit zpět do rámce pravidel.