Západní Evropa očima kamioňáka

Za poslední roky jsem projezdil kus světa. Ne jako turista, co si odběhne z hotelu pro levandulový krém, ale jako kamioňák - což je úplně jiná liga. Turista se dívá na památky, dá si lattéčko a jde koukat na moře.

Já koukám na to, kde budu spát, aby mi v noci nerozpárali plachtu a neodjeli s půlkou nákladu, v horším případě i se mnou.

A čím víc jezdím, tím víc chápu, že Západ, ten vysněnej ráj multikulturních básníků, už dávno nefunguje tak, jak si to sluníčka a kavárníci představují.

Jednou se mi zdál sen.

Stojím u firmy. Šéf chodí kolem auta, kroutí hlavou, pak ukáže na střechu a povídá:

"Olafe, jedeš do Anglie. Přes Belgii. Víš jaké to tam dneska je. Tak poslouchej ..

Šíbr jsme ti sundali.

Namontovali jsme ti kulometnou věž.

Kdyby něco - střílej ostrýma.

Pásy máš doplněné."

A já jen kývl, poděkoval a říkal si - konečně někdo pochopil, jak to tam v reálu vypadá.

Protože co si budem - dneska je to sen, ale měl by to být standardní povinný doplněk jako lékárnička.

Anglie, Belgie, Francie a už i Dojč, či Holandia ..

V těchto zemích totiž přestává platit fyzika, ekonomie i logika.

Tam platí jen jedno:

Když zastavíš - jsi cíl.

Když nespíš - jsi cíl.

Když spíš - jsi blbec, protože jsi měl jet dál.

A taky tam platí starý řidičský zákon:

"Když uvidíš na parkovišti něco, co vypadá jako civilizace .. je to past."

TURISTA VIDÍ FRANCII. ŘIDIČ VIDÍ REÁLNÝ ROZKLAD.

Turista si udělá fotku pod Eiffelovkou. Řidič si udělá fotku vyříznuté plachty.

Turista obdivuje Louvre. Turista chodí po centru. Řidič pojede dvě ulice dál a najednou má pocit, že hraje vedlejší roli v dokumentu o rozpadu římské říše.

Velká města už nejsou francouzská, belgická nebo britská.

Jsou to směsi, které by chemik nevzal ani do rukavic. Jsou islámská.

BRUSEL - HLAVNÍ MĚSTO EVROPY I ZTRÁTY NERVŮ

Brusel je tak multikulturní, že skutečného Belgičana tam potkáš jen na billboardu před volbami. Parkování v noci? To je jako hrát ruskou ruletu s revolverem, co má v každé komoře náboj. Proto existuje řidičské přikázání: "Za Bruselem se nespí, pokud nejsi sebevrah nebo idealista." Radši nocujeme u německých hranic, případně u Lutychu - tam ještě člověka nesežerou zaživa.

BRITÁNIE - KDYŽ UŽ NEKRADOU OBYVATELÉ, KRADOU POLITICI

Ve Velké Británii si člověk uvědomí, že největší nebezpečí nejsou migranti. Největší nebezpečí je stát, který to nechá být. Parkuješ v noci. Auto se přiblíží. Zastaví. Vylézá banda týpků a než stihneš říct "kurva ne", máš půlku návěsu prázdnou.

A policie? Ta ti sdělí, že sis za to mohl sám, protože jsi tam neměl stát.

ZÁPADNÍ HYGIENA - KDYŽ SPRCHA VYPADÁ JAKO TEST ODVAHY

Parkoviště pro kamiony .. to je kapitola sama o sobě.

U nás se sprchuješ normálně.

Na Západě přemýšlíš, jestli si tam nevezmeš radši respirátor, gumové rukavice a exorcistu.

Na některých místech jsem viděl takový hnus, že jsem si radši dal hygienu na sucho a říkal si:

"Tak jo, aspoň neumřu na choleru deluxe edition."

NĚMECKO - DŘÍV OK, DNES - KO

Německo bylo dřív pojem. Pořádek, přesnost, kvalita. Dnes? Dálnice rozkopané jako Hřibova Praha. Kolony - národní sport. A pocit, že "německá efektivita" už patří spíš do muzea vedle dinosaurů. Když se řekne "A6 v opravě", starší řidiči se pokřižují.

MULTIKULTI EXPERIMENT

Všude je to stejné. Bezpečnost v háji. Zóny, kam ani policie nechodí. Paralelní komunity, co s původní Evropou nemají společného vůbec nic. A místo aby se z toho Západ poučil - tak to chce nacpat i k nám.

ČESKO - OSTROV NORMALITY, KTERÝ MUSÍME BRÁNIT

Vracím se domů a je to jak přechod z kriminálu do lázní. Čisto. Bezpečno. Normální lidi. Záchody, které ti nenaznačují, že zítra dostaneš tetanus. A pak slyšíš tu naši progresivní partu, jak chce všechno to "demokrrratické a inkluzivní" - co už rozbilo celý Západ. No tak to ani omylem. Když vím, jak to venku vypadá, říkám to natvrdo:

Migrační pakt a další nesmysly? Ani ťuk. Jestli si chceme zachovat bezpečnou, normální a funkční zemi, musíme říct STOP. A to nahlas. Než nám taky budou montovat kulometné věže a ne ze srandy ..

EDIT:

,,Cesta do hlubin kamioňákovy duše - OLAF & ELI"

Jsem Pavel Klanica. Kamioňák, kuchař a Valach.

Z cest po Evropě, z pump, hospod a kabiny kamionu vznikla kniha o životě, jaký se nežije na pohlednici.